Jan Plovajko

Narozen 1922 na Podkarpatské Rusi. V říjnu 1940 zadržen při přechodu do SSSR. Odsouzen na tři roky do gulagu v Norilsku. V roce 1943 propuštěn do Svobodovy armády.

Narodil se 5. února 1922 na Podkarpatské Rusi v obci Tuří Bystrý. Jeho otec Vasil v době hospodářské krize odjel na tři roky pracovat do Argentiny. Po návratu do Československa koupil pozemky a začal hospodařit. Proto mohl Plovajko, byť jako jediný z mnoha dětí, začít studovat na gymnáziu v Užhorodě. Tam jej 14. března 1939 zastihl zábor Podkarpatské Rusi Maďarskem. Podobně jako mnoho jeho vrstevníků a rodinných příslušníků se rozhodl pro útěk do Sovětského svazu. Doufal, že tam vznikne československá legie jako za I. světové války a osvobodí Československo od německé a maďarské nadvlády.

V noci na 20. října 1940 za dramatických okolností překročil nepřehlednou hranici u obce Užok a dostal se na polské území okupované tehdy Sovětským Svazem. Následující spád událostí však nečekal. Zanedlouho po překročení hranice byl u Sianky zadržen sovětskou pohraniční hlídkou a předveden k výslechu na NKVD, kde se setkal s dalšími běženci.

Po obvinění ze špionáže byl společně s ostatními druhý den eskortován do sběrného tábora Skolje, kde žilo v primitivních podmínkách přibližně 400 lidí. Po třech měsících byl převezen do věznice ve Stryji, kde sice panovaly příznivější podmínky, avšak výslechy NKVD stále pokračovaly.

Odtud se dostal do Starobělska, bývalého velkého kláštera, kde se odehrávaly rychlé „procesy“ s Židy, Poláky, Čechy a dalšími uprchlíky před nacismem. Odtud byli rozesíláni do nápravněpracovních táborů po celém Sovětském svazu. Plovajko naštěstí dostal nejnižší možný trest za ilegální přechod hranic – tři roky v nápravněpracovním táboře.

Související prohlídka: kuchyň a jídelna

Po dvou měsících byl v přecpaném dobytčáku transportován vlakem přes Omsk, Novosibirsk, Tomsk až do Krasnojarska. Ve zdejším přestupním lágru byli uprchlíci smícháni s kriminálními vězni. Po dvou měsících byl zařazen do transportu za polární kruh. Několik set vězňů se nalodilo na nákladní loď, jež je po několika týdnech dopravila po řece Jenisej až do přístavu Dudinka u Severního ledového oceánu.

Související prohlídka: táborová nemocnice

Odtud byl převezen v otevřeném nákladním vagónu po nejseverněji položené železnici na světě do Norilska. Toto město založené vězni v 30. letech dvacátého století bylo centrem Noriľlagu – komplexu desítek pracovních táborů roztroušených v okolí. Za dobu jejich dvacetileté existence tudy prošly statisíce lidí, většinou politických vězňů. On sám zde strávil tři roky. Každý den, v létě i v zimě, kdy teplota klesala až k minus 50 stupňům, musel docházet několik kilometrů z tábora na práci v kamenolomu či na odklízení sněhu. Po několika letech těžké práce a minimálních dávek jídla, se z něho stal tzv. „dochoďága“. Tento termín měl v gulagu podobný význam, jako „musulman“ v nacistických koncentračních táborech, tedy člověk na úplném dně v důsledku hladovění a naprostého vyčerpání.

Podobně jako mnoho dalších československých občanů Plovajka zachránil vznik Československé vojenské jednotky v SSSR. Osvobozen byl 8. března 1943 a poté společně s dalšími padesáti Čechoslováky odjel do Buzuluku, kde byl 6. července téhož roku odveden. Po absolvování základního výcviku byl přidělen k těžkým minometům a zúčastnil se bojů od Kyjeva až do Prahy. V listopadu 1943 padl jeho bratr Vasil, který rovněž prošel gulagem.

Po válce byl Plovajko z existenčních důvodů ponechán v činné službě. Po absolvování důstojnického kurzu získal funkci velitele kasáren v Trutnově. V prosinci 1946 odmaturoval na Masarykově státním reálném gymnáziu v Kroměříži. V únoru 1948 sice vstoupil do KSČ, ale v roce 1952 byl „vyškrtnut“. V létě 1950 podle dochovaného trestního oznámení „svoji hrubou nedbalostí a nesvědomitostí umožnil“, že se jeho soukromá pistole parabola 9 mm _„dostala do rukou nepovolaných osob“, které měly _„úmysl uprchnouti ilegálně do zahraničí“. Jako poručík dělostřelectva byl po krátké vazbě potrestán propuštěním z armády. Pracoval pak v různých profesích až do roku 1970, kdy odešel do důchodu.

Další videa

Související prohlídka: vězeňský barák

Související prohlídka: strážní věž

Doplňující zdroje k příběhu Jana Plovajka


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo