Strážní věž v lágru Ključ

Strážní věže většinou stály v každém rohu pracovního tábora. V případě větších táborů o obvodu větším než běžných 150 x 150 metrů mohly být rozmístěny ještě další strážní věže uprostřed každé strany tábora.

Podívejte se na celý příběh Jana Plovajka

Strážní věže byly povětšinou vyrobeny ze dřeva. V naprosté většině táborů, které jsme zkoumali, se již tyto věže rozpadly nebo se sesuly, zde vyobrazená zachovaná věž je spíše výjimkou. Je na ní dokonce dochovaný kus kolejnice, na který strážní tloukli různé signály či poplachy.

Ze strážní věže byl přehled po celém území tábora (který v době svého fungování nebyl zarostlý stromy jako nyní) a především bylo vidět na tzv. zakázanou zónu mezi jednotlivými věžemi. Tu tvořilo trojí oplocení – kromě hlavního vysokého plotu z ostnatého drátu zde bylo ještě vnitřní nízké oplocení (tvořené buď drátem, nebo dřevěným ohrazením) ve vzdálenosti 5,5 metru od hlavního plotu, a vnější oplocení stejného typu ve vzdálenosti 15 metrů od hlavního plotu. Kdo vkročil do zakázané zóny mezi těmito ploty, na toho mohli strážní střílet za pokus o útěk.

Někdy strážní ale stříleli, aniž by vězeň do této zóny vkročil. Zbraň používali i během venkovních prací, občas i postřelili nevinného vězně, aby tak fingovali pokus o útěk, za jehož „zmaření" pak strážní dostávali odměny. „Lidé v táborech umírali na avitaminózu, vyčerpávající práci, na stesk po domovu. Své oběti si vybírala i divoká střelba strážných. Nikdy nevíte, co se nějakému pitomci strážnému honí hlavou, a už střílí," vzpomíná Alexandr Snovskij.


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo