Kuchyň, jídelna, klub (lágr 96. km)

Každý tábor disponoval vlastní kuchyní spojenou s jídelnou. V táborech, které jsme zkoumali, se většinou nacházela na opačném konci proti hlavnímu vchodu do zóny. Jídelna někdy plnila i účel společenské místnosti – klubu.

Podívejte se na celý příběh Jana Plovajka

Polovinu baráku tvoří kuchyně, kde jsou dodnes patrné velké železné kotle na vaření zabudované v cihelné peci. V jídelní části pak byly rozmístěny stoly. Kuchyně byla středobodem života v táboře, kde často vládl velký hlad. Jídlo se zde vydávalo většinou dvakrát denně, ráno a večer. Přes den vězni jedli (pokud měli co) venku na společných pracích.

Základním jídlem po všech táborech Gulagu byla řídká polévka zvaná balanda. „V Igarce bylo stravování strašné. Vařili sóju, která je těžká a padá na dno kotle. Kuchař ví, jak ji servírovat. Obyčejné brigádě nabírá svrchu, takže vodu. Pokud jsou v brigádě zloději, nebo je to pro poštu, šicí dílnu, lázeň nebo marodku, pak nabírá ode dna," popisuje stravování bývalý vězeň Alexandr Snovskij. „Chleba se dávalo 800 gramů, ráno na celý den. Chléb, to je život. Vydával se přesně – zkus vydat o 10 gramů méně a zabijí tě!"

V některých táborech plnily jídelny také roli klubovny. Walter Ciszek na klubovnu vzpomíná takto: „Po registraci nás předák zavedl do klubovny vybavené karetními hrami a šachovými soupravami, několika papíry a brožurami. Dobří pracovníci měli i výsadu, že mohli číst knihy. O velkých svátcích, jako byl 1. máj a Velký říjen, se pro vynikající pracovníky dokonce v klubovně promítaly i filmy." V klubovně se také mohla konat divadelní představení speciálních vězeňských divadelních souborů.

Pro lepší přehled zde dáváme k dispozici panoramatickou prohlídku ještě jedné kuchyně a jídelny, která byla zdokumentována v táboře Ključ.


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo