Nemocnice (lágr Barabanicha)

Každodenní těžká fyzická práce, špatné stravování a obecně obtížné podmínky v táborech Gulagu byly příčinou velkého množství nemocí a úrazů. Ty se léčily na ošetřovnách či v táborových nemocnicích.

Podívejte se na celý příběh Václava Djačuka

Ve většině pracovních táborů byla pouze ošetřovna. Samostatné nemocnice, jako je tato, se nacházely pouze ve větších táborech – zde vyobrazená je z tábora Barabanicha určeného pro 1000 vězňů. Její kapacita však stejně byla pravděpodobně nedostatečná. Nacházejí se v ní pouze čtyři samostatné pokoje o velikosti 6,5 x 5,5 metru, to vše nejspíš na několik tisíc vězňů vystavených nesmírně obtížným podmínkám. Lékaři pocházeli také z řad vězňů, ale obecně jich byl v celém systému Gulagu velký nedostatek. Práce pomocného ošetřovatele byla snem mnohých vězňů, neboť znamenala osvobození od namáhavých společných prací.

Podívejte se na celý příběh Jana Plovajka

„Pracovat na stavbě železniční trati v podmínkách krutého mrazu se nedalo vydržet déle než půl roku, možná rok," vzpomíná Sergo Lominadze. „Proto ten, kdo chtěl zůstat naživu, musel ty podmínky nějakým způsobem obejít. Buď se dostat do lazaretu či nemocnice, nebo najít práci v rámci údržby tábora. Zkrátka vydržet na společných pracích na té stavbě bylo obtížné, a to přesto, že podmínky tam alespoň podle mých zkušeností nebyly tak ničivé jako na jiných stavbách Gulagu."

Při prohlídce nemocnice můžete narazit na nalezené lahve, obaly od léků či glukózy. Léky byly v táborech velkou vzácností a kriminální vězni je s oblibou zneužívali jako narkotika. Dochovala se zde i kostra zdravotnických nosítek a další zajímavé předměty.

Deník vězně

Na nemocniční toaletě byl za trámem pod stropem skrytý vězeňský zápisník. Pravděpodobně si jej psal nějaký inženýr, neboť je plný technických nákresů z mnoha přírodovědných oborů. Jsou v něm ale i texty písní a osobní zápisky.


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo