Roberts Púriňš

Narozen 1920 v Lotyšsku, po sovětské okupaci 1940 v odboji, poslán na 3 roky do Gulagu. Po návratu v roce 1951 znovu zatčen a deportován na Sibiř.

Roberts Púriňš se narodil v roce 1920 v lotyšském městě Daugavpils. Jeho otec pracoval jako administrativní pracovník na poště, později se přestěhovali do okresu Asare, kde otec pracoval jako úředník v místní správě. Po ukončení základní školy šel Roberts Púriňš na obchodní školu do města Cēsis, kde studoval v letech 1936 - 1940.

Během první sovětské okupace v června 1940 se Roberts připojil k národnímu odbojovému hnutí „Tēvijas Sargi“ (Strážci vlasti). V předvečer lotyšského dne nezávislosti 18. listopadu 1940 roznášel prohlášení proti Sovětům. Ve stejný večer byl zatčen a zavřen do věznice v Cēsis. Během vyšetřování byl až do června 1941 izolován na samotce, poté se dostal na celu s více spoluvězni.

Po zahájení sovětsko-nacistické války 22. června 1941 byli vězni evakuováni hlouběji do Sovětského svazu, do Petropavlovska, později do pracovních táborů v Omsku. V roce 1943 byl Roberts z táborů propuštěn jako nevhodný pro práci, onemocněl totiž dystrofií třetí stupně.

Roberts nakonec přežil a byl poslán do Uštobe v Kazašské SSR, kde žil dva roky až do konce druhé světové války. Zastával různé krátkodobé práce, dokud se nedostal do brigády pracovníků na železniční stanici v Uštobe.

V roce 1946 se vrátil do Lotyšské SSR. Setkal se se svými rodiči a dostal práci v lihovaru v Gārsene jako vedoucí skladu. Později Roberts Púriňš pracoval jako účetní v mlékárně v obci Slate.

Roberts Púriňš byl znovu zatčen 31. října 1950. Byl obviněn, že byl v roce 1940 odsouzen za politický zločin, což znamená, že i když přežil, tak je vůči Sovětům stále neloajální. Ze skupiny „Tēvijas sargi“ (1940) přežili Gulag a druhou světovou válku pouze dva členové – tím druhým byl Pēteris Krams. V roce 1951 byli oba deportováni do vyhnanství na Sibiři. Po cestě byli drženi v mnoha věznicích - v moskevské věznici Krasnaja Presňja, v Čeljabinsku, Omsku, Novosibirsku a Kansku.

Roberts musel žít v osadě Perspektivnyj v Krasnojarském kraji. Do roku 1955, kdy byl propuštěn, pracoval na odstraňování pryskyřičných systémů v lesích. Ve svých vzpomínkách na dobu nuceného vysídlení uvádí zajímavou epizodu o smrti Stalina v březnu 1953:

Do Lotyšska se Roberts vrátil v roce 1955. Pracoval v Jékabpilsu, oženil se a vychoval dvě dcery. Zemřel v roce 2005.


Příběh Robertse Púriňše zpracovalo Muzeum okupace Lotyšska. Rozhovor byl pořízen v Jaunjelgavě dne 12. července 2002 o délce 5 hodin, 55 minut. Registrační číslo rozhovoru je OMF 2300/364, 365, 366.


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo