Lázeň a prádelna (lágr 96. km)

V táborech Gulagu se poměrně dbalo na hygienu, mimo jiné z důvodu, aby se předcházelo infekcím nebo epidemiím vší a dalších parazitů (což se ovšem ne vždy dařilo, oděv se vězňům často měnil jen na zimu a na léto). Nedílnou součástí každého vybaveného tábora byl proto barák s lázní a prádelnou.

Podívejte se na celý příběh Imricha Gablecha

Barák, ve kterém se nacházela lázeň (ruská „baňa") a prádelna byl poměrně rozlehlý, bohužel jsme v žádném táboře nenašli žádný plně vybavený. Proto zde máme k dispozici pouze jednu panoramatickou fotografii, a to pozůstatků parní lázně. Pod dřevěnou konstrukcí se povalují ještě původní proutěné metličky, jimiž se vězni při koupání šlehali. Zbylé prostory nejspíš sloužili k praní prádla, možná i k holení či stříhání vlasů.

„Parní lázeň byla povinna jednou týdně. Velmi přísně to hlídali. Jídlo a lázeň – to bylo to nejdůležitější," popisuje Vasilij Basovskij každodenní život v táborech na stavbě železnice Salechard – Igarka.

Barák s lázní však mohl sloužit i k jiným, neoficiálním účelům. Jak vzpomíná Alexandr Snovskij: „V jednom táboře u Dudinky jsem se stal vedoucím lázně. Na prosbu jednoho svého známého jsem povolil zavřeným baptistům, aby se v dny, kdy se lázně neprovozovaly, mohli scházet v jedné z místností."

Holítko

Ručně vyrobené holítko, nalezené v jednom z vězeňských baráků. Někteří vězni každodenní osobní hygienu považovali za základní předpoklad k úspěšnému přežití trestu.


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo