Vrátnice a brána

Do každého tábora byl pouze jeden vstup – hlavní brána. Vedle brány byla vrátnice, umístěná polovinou svého objemu na území tábora a druhou polovinou venku. Vrátnicí mohli do tábora procházet jednotlivci.

Podívejte se na celý příběh Václava Djačuka

Hlavní branou se do tábora dostával veškerý potřebný materiál a zásoby. Především tudy ale přicházeli a odcházeli sami vězni. Před odchodem na pracoviště mimo tábor se řadili u brány (většinou do pětistupů) a strážní je počítali. Totéž se dělo při příchodu zpět do tábora, kdy zároveň probíhala osobní prohlídka vězňů.

Někteří vězni měli právo samostatného pohybu mimo tábor bez dozoru. Mezi ně patřili administrativní pracovníci, zaměstnanci dílen, pekáren apod.

Alexandr Snovskij vzpomíná, jak mu byl udělen volný pohyb: „Po propuštěná ze samotky jsem potkal Mišku: ‚Na vrátnici máš celodenní propustku,' říká. Nechtělo se mi tomu věřit, hned po samotce. Jdu na vrátnici a říkám, že tam mám propustku. Vrátný mlčky prošel přihrádky, vytáhl takovou malou knížečku a podal mi ji. Pak uvolnil petlici a já vyšel mimo zónu. Ten pocit se nedá popsat."


Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo